Vytisknout

Proč právě Oetz?

Posted in Aktuality

Sokolský Oetz 2018

Proč vlastně my, sokolové a jejich příznivci, jezdime do Oetzu? Poohlédněme se trochu zpátky do historie. Jako zakladatelé Sokola jsou právem označováni Miroslav Tyrš a Jindřich Fügner. Tělocvičný spolek Sokol byl založen 16. února 1862 v Praze, Miroslav Tyrš měl tehdy 29 let, Jindřich Fügner byl o 10 let starší. 

Miroslav Tyrš se narodil 17. září 1832 v Děčíně. Byl doktorem filosofie, později profesorem dějin výtvarného umění. Tyrš dal novému spolku ideu a program, organizační zřízení a tělocvičný základ. Vyšel z antické kalokagathie, harmonického spojení krásy a dobra, kterou doplnil zásadami moderní filosofie a demokracie. Byl zvolen prvním náčelníkem Sokola.

Jindřich Fügner se narodil 10. září 1822 v Praze, světově vzdělaný a přesvědčený demokrat, zcestovalý po Evropě, vypracoval se z obchodníka na předního finančního odborníka. Původem Němec, odsuzoval národnostní útlak v habsburské monarchii. Při ustanovení Sokola byl zvolen jeho prvním starostou a věnoval se Sokolu celou svou bytostí. Ideově doplnil Tyršovu myšlenku duchem rovnosti a bratrství, zavedl tykání členů a oslovování „bratře“.

Miroslav Tyrš byl v členem Sokola 22 let. Zahynul tragickou smrtí 8. srpna 1884 ve vlnách řeky Achy u obce Oetz v Tyrolských Alpách. (prameny: Jan Waldauf, „Sokol, malé dějiny velké myšlenky“).

 Na světě je spousta poutních míst. Pro nás, sokoly, je takovým „poutním“ místem právě obec Oetz v Rakousku. Každý rok v pondělí o svatodušních svátcích „putuje“ průvod sokolů a příznivců Sokola se sokolskými prapory a v sokolských i národních krojích na místo, kde byl nalezeno tělo Miroslava Tyrše. Uctíme jednoho z našich zakladatelů květinami, chvíli ticha a zadumání a českou a slovenskou národní hymnou.

Letošní rok se nás v Oetzu sešlo kolem dvou set. Většina přijíždí do Oetzu již v pátek, v sobotu je na „sokolské“ louce v Piburgu nad obcí Oetz zahájení sokolského srazu vztyčením vlajky a přivítáním přítomných. O organizaci setkání se dělí sokolská jednota Mnichov, župa Rakouská a župa Švýcarská. Letos to byla naše župa, která se, podle mého názoru, zhostila svého úkolu velmi dobře. Sokolům župy Rakouské za vydatnou pomoc patří náš upřímný dík. Přivezli a zapůjčili velký „společenský“ stan (pavilon), postarali se o to, abychom nežíznili (pivo) a také na milovníky kávy bylo pamatováno. Sokolové z Vídně, vezoucí stan, měli smůlu na dálnici, zácpy (dálniční) atd., prodloužily jejich cestu, přijeli do Piburgu až o půl čtvrté ráno. Dopoledne se však našlo dost dobrovolníků, kteří vídeňským pomohli stan postavit. Ještě jednou velký dík!

Největším magnetem sokolského klání na louce je bezpochyby volejbalový turnaj, bojuje se sice urputně o každý balon, ale přece jen je brán s humorem.

Dobrou příležitostí k seznámení a také k dobré náladě přispějí vždy různé hry. Dětem se věnuje paní učitelka z české školy ve Wallisellen s pomocnicí a dospělí absolvují „parcour“ s různě těžkými disciplínami. Podle mého pozorování se největší oblibě u dospělých těšilo střílení s kuše, ale nechyběla ani typická švýcarská disciplina házení kamenem. V neděli dopoledne je hlavní atrakcí běh kolem jezera Piburg. Kdo tuhle trasu nikdy neběžel, nebo ani nešel, nedokáže si představit, jakou kondici musí běžci mít. Ale nejen běžci, také „běžkyně“, si dají pořádně do těla i když nemusí absolvovat celou trasu. Děti běží ke kapličce, ty nejmenší jen pár metrů, ale všichni jsou náležitě povzbuzováni a každý „doběhnuvší“ je odměněn vydatným potleskem.

Na louce se sešli sokolové nejen z České obce sokolské, přijela také velká skupina sokolů ze Slovenska, no, a již tradičně a to po 45., sokolové z Rakouska, Německa, Švýcarska, Paříže, doufám, že jsem na nikoho nezapomněla. Z Prahy nás přišli pozdravit starostka České obce sokolské, sestra Moučková s doprovodem. Sestra Moučková všechny pozvala na všesokolský slet do Prahy, což má hodně z nás v úmyslu učinit a na který se těšíme.

V pondělí nám ve škole v Oetzu, než jsme se vypravili k Tyršovu kameni, zatančili tanečnice a tanečníci skupiny „Kordula“  z Velkých Bílovic a zazpívaly Marjánky.

Příští rok nás uvítá sokolská jednota Mnichov. Bratr starosta Petr Chour předal „putovní kolík“  starostovi, bratru Mrtvému, který všechny srdečně pozval na příští setkání a většina z nás samozřejmě si cestu do Oetzu dala do svých cestovních kalendářů.

Eva Svobodová, vzdělavatelka župy Švýcarské