Milé sestry a bratři,

Setkání se vydařilo, momentky ze setkání jsou zde.

Příští setkání bude 27. - 29.5.2023.

V jarním vydání Župních zpráv najdeme spoustu zajímavých článků z dění v našich jednotách i příští program.

Odkaz

Milé sestry a bratři,

Sokolská Rakouská župa tento týden rozhodla, že naše tradiční setkání v Oetzu se letos bude konat. Srdečně Vás zveme k návštěvě. Svatodušní svátky jsou tentokrát od 4. června do 6. června 2022. Poprvé se naše setkání nebude konat na louce v Piburgu, ale v oblasti Haidach. Tato oblast se nachází v Oetzu na okraji města. Odbočíte také přímo z hlavní silnice ve směru na Piburg, nejprve přejdete most přes Oetzer Ache. Ihned poté odbočte vlevo kolem sportovního hřiště. Tam přijdete po cestě k našemu místu. Jako letošní organizátor bychom rádi upozornili naše táborníky a pomocníky akce, že prostor lze využít pouze autem pro účely vykládky a nakládky, a proto by měl být bez aut. Na Piburger Strasse je k dispozici spousta parkovacích míst. Doba chůze mezi Piburger Strasse a místem konání je asi 5 minut. Vedle sportovního hřiště je klubovna. Naši táborníci a sportovci mohou využít toalety, sprchy a šatny. Kromě toho se postaráme také o elektřinu.

(zkráceno)

Celý text

Nazdar

Thomas

15.4.202

Cvičební neděle sokolské župy Švýcarské  -  fotografie zde
Možná si někdo z vás řekne, když obdrží pozvánku na cvičební neděli: Nacvičím se doma dost, chodím do tělocvičny, tak proč bych se měl (měla) namáhat ještě v neděli. Jenže, ono tahle cvičební neděle není jen cvičební. V šatně nebo v tělocvičně je slyšet: „Nazdar, to jsme se dlouho neviděli, jak se ti daří?“ Ty vzájemné radostné pozdravy, povídání u kafe, to je také důležitá část cvičební neděle, to potěšení se setkat se sokoly, které mnohdy vidíme jednou za rok, to hřejivé poznání, že stále jsme velká sokolská rodina, to patří také ke cvičební neděli. A navíc, když jsme se dva roky neviděli, corona nám dělala škrt přes rozpočet, bohužel také tuto neděli nemohli mnozí přijet, zbrzděni tou zákeřnou nemocí.

Ale přesto všechno jsme se po zahájení s vervou pustili do sokolského pochodu pod vedením Roberta. Možná, že se ti „mladší“ nad pochodováním trochu pousmívali, ale my „starší“ (lepší definice by byla pamětníci) si rádi „zapochodujeme“. Připomíná nám to nástupy na sletovou plochu jak v minulosti na sletech v zahraničí, tak později na sletech v Praze.

Vrátím se ale ke cvičení. My, budu nás nazývat „dospělí“ (abych se vyhnula přídavnému jménu staří) jsme zabrali třetinu obrovské tělocvičny, na druhých dvou třetinách cvičily, běhaly, hrály si a radostně hulákaly děti pod vedením sestry Jany.

Nás si vzaly na paškál sestry Lída, Krystýna, Alena a Jana. Lída a Krystýna nás pěkně zahřály cvičením, řekla bych, tradičním. No jo, něco zvládnu, něco trochu ošidím, ale v podstatě to jde. Pak přišla na řadu jóga. My tři solothurnští jsme ohrnuli nosy. No jo, teď bude po nás požadován postoj ala čáp na jedné noze s rukama sepnutýma jako k motlitbě nad hlavou, postoj ztepilé postavy, která tak dokáže stát bez hnutí několik minut (neposmívám se, je to umění, musí se umět „balancovat“). 

Ale tohle po nás sestra Alena nechtěla (díkybohu). No jo, ale poskládat nohy tak, že pak byl problém je zase rozplést, zkusit se ohnout k zemi až kdovíkam, proplést ruce s nohama, udělat „svíčku“ – tak tohle jsme od jógy opravdu nečekali. Nemeditovali jsme ale cvičili. Já píši jen za sebe: snažila jsem se cvičitelkou „držet krok“, ale na konec jsem byla bezradná, kam tu ruku vlastně mám proplést, abych zvedla nohu.

S vděkem jsme si oddechli se sestrou Janou, která připravila cvičení na židli s tenisovými míčky. Možná mi nebudete věřit, ale bylo nám po asi dvouhodinovém cvičení velice dobře po těle.
S obrovskou chutí jsme se pustili do bramborového salátu s párkem, zapili pivem a dali si kafe s dobrým moučníkem.
Velmi pěknou cvičební neděli jsme zakončili tancem, u kterého jsme se také pořádně zahřáli.
O dětech, jak cvičily a co vše dělaly, musí napsat někdo jiný, ale podle spokojeného řevu se jim v tělocvičně asi líbilo.
Velký dík patří jednotě Lucern, cvičitelkám, kuchařkám, pekařkám a všem pomocníkům a pomocnicím, dík za hezkou neděli.
23. března 2022 Eva Svobodová, Sokol Solothurn