Aarau

Stručné dějiny sokolské jednoty v Aarau

Začátky sokolské jednoty Aarau jsou úzce spojeny s činností jednoty Baden, na jejichž cvičebních a společenských akcích se sestry a bratři naší jednoty od roku 1974 aktivně podíleli. Stoupající počet zájemců z okolí Aarau vedl v roce 1977 k založení jednoty Aarau, tehdy ještě jako pobočky jednoty Baden. Prvním starostou byl zvolen bratr Berg, náčelnicí sestra Bergová. Díky jejich obětavé práci počet cvičících členů neustále stoupal a když nás bylo pomalu čtyřicet, došlo 10. března 1978 na slavnostní schůzi v lesní chatě v Oberentfeldenu k založení jednoty Aarau.

Hlavní cvičební náplní byla tehdy rozcvička, cvičení na nářadí a volejbal. Naše volejbalové družstvo se pod vedením bratra Rajského několikrát zúčastnilo volejbalového turnaje župy, vždy s velmi dobrým umístěním. K tradičním společenským podnikům jednoty tehdy patřily mikulášské nadílky pro děti a václavská taneční zábava, na kterou naše sestry vždy připravily dobré české koláče. Za zmínku stojí i opakovaná setkání v lesní chatě v Oberentfeldenu, spojená s grilováním a zpěvem za doprovodu kytary.

Členové jednoty se aktivně zúčastnili sletů Ústředí československého sokolstva v zahraničí ve Vídni 1982, v Curychu 1986, jakož i v Paříži 1990. Na sledu ve Vídni s námi cvičilo deset sester ze Ženevy, které se přechodně staly členkami naší jednoty. Bylo to možné díky obětavosti sestry Bergové, která pravidelně dojížděla do Ženevy na nácvik tohoto cvičení. Sletu v Paříži se zúčastnil i náš dorost. Zatímco pravidelná účast dorostu ve cvičebních hodinách byla spíše výjimkou, účast na letních táborech župy se stala pravidlem. Tyto velmi oblíbené tábory byly zpočátku vedeny bratrem Dušanem Bergem, později sestrou Jordánovou z jednoty Lucern. Ve funkci vedoucích působili za naši jednotu sestra a bratr Chourovi. Letním táborům následovaly později tábory zimní, pravidelně pořádané v Rakousku. Za zmínku stojí, že zde navázaná přátelství mezi účastníky z Vídně a ze Švýcarska trvají dodnes a jedno z nich skončilo sňatkem bývalých dorostenců.

Postupem doby a s přibývajícími léty jsme upustili od pravidelného cvičení na nářadí. Rozcvička a volejbal v programu zůstaly a místo nářadí jsme se začali pod vedením sestry Kvakové věnovat zdravotní gymnastice. Po roce 1990 docházka našich členů pomalu klesala. Tato situace byla podmíněna jak novou politickou situací v České republice, tak i věkovou strukturou našeho členstva. Po marných pokusech o získání nových členů jsme pravidelné cvičení v roce 1997 zastavili.

Zastavením cvičebních hodin ovšem činnost jednoty neskončila. Naši členové se pravidelně zúčastňují podniků ostatních jednot. Jezdíme na sokolská setkání do Oetzu, zúčastnili jsme se letního tábora v Bürserbergu, nevynechali jsme ani jednu cvičební neděli župy v Emmenbrücke. Naše věková struktura se sice nelepší a klesat už nebude. To však neznamená, že bychom měli v úmyslu jednotu zrušit. Budeme v naší činnosti v rámci našich možností pokračovat. Jsme pevně přesvědčeni, že přátelství, která v naší sokolské rodině během uplynulých desetiletí vznikla, tyto nepříznivé vlivy překonají.

Petr Chour, 13. 2. 2002