Píše se rok 2018…

Doby se mění a Sokol s nimi. Kolem roku 2014 naše tělocvična značně osiřela. Sestry a bratři odešli z různých důvodů z jednoty, stáří, přestěhování a určitá nespokojenost. Nakonec zůstali v Jednotě jen bratr Mika a sestra Mádrová. Shánělo se pilně nové členstvo, a to také nečekaně přišlo. Přihlásil se Martin Hanek plný elánu a s jasnou vizí… slovo dalo slovo a naše tělocvična se začala plnit mladými muži. A tak se založilo naše floorballové mužstvo Jednoty Zurich. Ale největším překvapením bylo, když se tělocvična začala plnit malými dětmi a radostným smíchem. Dnes již cvičitelka Marie Krejčová a sestra Karolína Nováková přišly v roce 2016 s nápadem, jak využít volnou hodinu v tělocvičně, než začne mužům floorball. Tělocvičnou zní dětské písně a oživlo snad všechno nářádí. Nová generace je tady, krajané se opět sešli! My starší jim přejeme hodně úspěchů!

Marta Madrová, náčelnice

Setkávání rodičů (chodí i tatínci) na Cvičení s dětmi se koná ve čtvrtek od 18hodin v tělocvičně Schulhaus Manegg Tannenrauchstrasse 10, 8038 Zürich.

Společně jsme oslavili tématicky Dny dětí, Mikuláše, Karneval a plánujeme mnoho dalšího. Chcete se k nám připojit? Navštivte webové stránky www.sokolzuerich.ch Jsme i na facebooku : sokolzuerich .Nebo skupina: Sokol Zurich Sokolíčci, kontaktovat nás můžete na e-mailu Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.. 

Marie Krejčová, cvičitelka 

Stručné dějiny sokolské jednoty v Curychu 

První založení jednoty pravděpodobně provedl kolem roku 1870 Dr. M. Tyrš při svém pobytu ve vodoléčebných lázních ve Švýcarsku. Činnost této nové jednoty trvala jen několik let. Obnovení jednoty ve spolupráci se spolkem "Svatopluk Čech" se datuje kolem roku 1912. Během první světové války byla činnost jednoty zrušena a její znovuobnovení je kolem roku 1925.

Během druhé světové války se tři roky necvičilo pro malý počet cvičících a také proto, že město Curych jednotě tělocvičnu odebralo. V roce 1941, v době akutního nebezpečí napadení Švýcarska nacistickým Německem, zabavila švýcarská policie podklady jednoty s odůvodněním enormního zájmu Gestapa. Přes oficiální zastavení činnosti se od roku 1937 až do konce války přihlásilo do jednoty 29 nových členů.

Od roku 1945 až do roku 1957 měla jednota 75 členů.

Z dochovaných záznamů byli před a po druhé světové válce členy výboru: bratr   Chudoba, starosta, bratr Tůma, náčelník, sestra Frayová, náčelnice, bratr Just, vzdělavatel, bratr Pospíšil, pokladní a sestra Houdečková, jednatelka. Poslední znovuobnovení jednoty se datuje od roku 1967, kdy se bratr Vladimír Svoboda ujímá funkce starosty. S náčelníkem bratrem Mikou zajišťují tělocvičnu v Zürichu-Wollishofenu, která se po okupaci   Česko-slovenska stává útočištěm mnohým emigrantům, z nichž někteří jsou členy jednoty dodnes. Hlavní činností jednoty bylo pravidelné cvičení v tělocvičnách. V první části bylo cvičení dětí za přítomnosti některých rodičů a v druhé části to bylo cvičení dospělých. Po rozcvičce následovalo cvičení na nářadí a na závěr pak míčové hry jako vybíjená a hlavně volejbal. V době největšího rozkvětu měla jednota přes 130 členů. Postupem času se někteří členové přestěhovali do jiného kantonu, děti přecházely na nové školy a tak počet cvičících ubýval. Jedním z důvodů úbytku členů bylo také to, že Sokol ztratil   (tak jako u jiných spolků) funkci jedné z mála možností setkávat se s krajany v novém prostředí.

Po listopadu 1989, kdy nastala možnost opět navštěvovat starou vlast, projevilo se to menší účastí cvičících v tělocvičnách u nás právě tak jako v jiných jednotách. Určitou vzpruhou byl vždy nácvik na slety zahraničního Sokola a po sametové revoluci také na slety obnoveného Sokola ve vlasti.

Kromě cvičení měla jednota také taneční kroužek, který vedli bratři Horvath a Sklář. Čeští volejbalisté s oficiální švýcarskou registrací se od začátku 70-tých let přičlenili k naší jednotě pod jménem VC Sokol. Ve švýcarské regionální lize si vedli velmi dobře a tím také popularizovali jméno Sokol. Jednota je podporovala roční finanční dotací.   Volejbal vedli bři. Sorejs a Faltys ml. Nezávodní volejbal, který vedl br. Slavík, se do poloviny 70-tých let napojoval na cvičení v tělocvičně ve Wollishofenu a potom po dobu 19ti let se hrálo v tělocvičně Borrweg, kde se mnohdy sešlo až 25 hráčů. Jako službu krajanskému mládí dávala jednota příležitost k hraní i nečlenům Sokola. Asi 15x obeslala jednota   švýcarské turnaje ve Steinhausen/ZH, Sarnen/OW, Zürich-Riesbach atd. a při tom některé vyhrála. Když pro nedostatečný zájem skončil volejbal v Borrwegu, přestala mít jednota pravidelný nezávodní volejbal. Přesto se každoročně podařilo postavit družstva pro sokolské turnaje ve Švýcarsku: muži-senioři do Lucernu   a smíšená družstva do Basileje.

Kromě této činnosti se naše jednota zúčastnila lyžařských závodů jako na př. Unteriberg, Sörenberg a plaveckých závodů v Dübendorfu a Engelbergu. Velmi oblíbené byly také turistické srazy pod vedením sestry a bratra Ulrychových. Další činností jednoty byla účast na cvičitelských školách (ještě za vedení sestry Provazníkové), dále účast na letních táborech mládeže a vedení české školy pro mládež, kterou měli na starost dva členové naší jednoty.  

Jednota se účastnila a spolupůsobila na župních akademiích a zájezdu do Oetzu. Jednota pořádá 2x do roka picknick a před koncem roku vánoční posezení. Valná hromada se koná jednou za 2 roky.  Velmi populární byly autobusové zájezdy do Čech a na Moravu, které organizovali bratr a sestra Fialová ml. Od roku 1972 pořádá naše jednota sokolské plesy: 2x Casino Zürich, 1x Spirgarten a od roku 1975 několikrát  v Kongreshausu Zürich, později znovu Spirgarten.

Naše jednota se zúčastnila aktivně i pasivně (jako diváci) všech zahraničních sletů a na návrh Ústředí organizovala ve spolupráci se švýcarskými jednotami slety Ústředí v Zürichu v roce 1976 a 1986. Jednou z velmi úspěšných činností naší jednoty byla účast a též organizování nářaďových závodů a nebyly to jenom čestné diplomy za umístění, ale i medaile:

bronzové: 1986 / Zürich: br. Mika, 1987 / Binningen: br. Reinisch, 1990 / Paris: br. Mika, br. Beránek

stříbrné: 1987 / Binningen: br. Vrána , 1988 / Basilej a 1995 / Toronto: br. Mika,

zlaté: 1987 / Binningen: br. Mika a br. Beránek (muži mladší) , 1988 / Vídeň a Montreal: br. Mika 1995 / Toronto- družstvo: Mika, Beránek, Pechula, Banzet (Kanada).  

Kromě funkcí v jednotě byli členové naší jednoty ve funkcích župních starostů: bři. Veselý a Dvořáček, ve funkci župního náčelníka: br. Faltys st. a také ve funkcích Ústředí: br. Fiala,  starosta, br. Svoboda, místostarosta, bři. Veselý a Mika náčelníci.   O dobrou činnost naší jednoty se zasloužili sestry a bratři: Fialová, Geřábková,   Koblasová,   Rajmonová, Reinischová, Valentová, Vránová, Dvořáček, Fiala, Geřábek, Chuchvalec,  Mika, Reinisch, Slavík, Svoboda, Veselý, Vrána, Zajíček. 

Náčelnice: D. Fasserová, J. Plisková, M. Mádrová, J. Kudrnová

Jednota Sokol Solothurn

Cvičení každý čtvrtek v tělocvičně Schulhaus Wildbach, Weststadt, Solothurn, od 18.00 hod. V současné době se zaměřujeme na „cvičení pro seniory“.

Stručné dějiny sokolské jednoty v Solothurnu

Tělocvičná jednota Sokol Solothurn byla založena 18.12.1970. Česká a slovenská komunita v okolí kantonálního hlavního města Solothurn čítala tenkrát asi 500 krajanů. Prakticky všichni sem přisli po okupaci Československa Sovětským Svazem v r. 1968 jako exulanti. Počáteční těžkosti každého jednotlivce byly jistě nemalou zátěží. Ocitli se v novém  (a pro ně cizím) prostředí, většina měla problémy s novou řečí, čekaly na ně jiné vztahy v zaměstnání, jiná mentalita domácího obyvatelstva, jiný vztah místních úřadů k nim, atd. Možná právě proto byla tenkrát pro mnohé větší potřeba se sdružovat, popovídat si ve své mateřštině, pobavit se. Pár nadšenců, kteří poznali spolkový život v sokolských jednotách v Československu před válkou, nebo krátce po ní, se domluvilo a rozeslalo pozvánky na ustavující schůzi Sokola Solothurn. Po zvolení výboru nastalo shánění tělocvičny, první ofici-ální kontakty s úřady a opatřování nezbytných finančních prostředků na spolkovou činost. Bez obětavé pomoci zakladatelů a mnohých řadových členů se neobejde žádný spolek. Na nich záleželo, zda mladá sokolská jednota se uchytí a překoná počáteční problémy. Pravidelná cvičení  byla hojně navštěvovaná. Na vrcholu své činnosti měla jednota 52 členů, z toho jich až 40 chodilo do tělocvičny. Pravidelně cvičily i děti. Stojí jistě za zmínku, že ve Švýcarsku se začal intensivně hrát volejbal  až po příchodu československých exulantů. Nebylo proto náhodou, že byli muži Sokola Solothurn u zakládání prvního kantonálního volejbalového svazu. V seniorské kantonální lize to „vydrželi“ hrát 25 let (!). Jednota se zúčastnila všech sokolských sletů  pořádaných  Ústředím čs. sokolstva v zahraničí, od toho pro ně prvního v roce 1972 ve Vídni, až po ten poslední v r. 1990 v Paříži. Mezi další bohatou spolkovou činnost patří i pořádání několika sokolských střeleckých závodů, lyžařských závodů pro děti, turistická činost, závody na nářadí, účast na švýcarských volejbalových turnajích, atd. Také zábavní činnost byla rozmanitá. Jednota pořádala 30 plesů, mnoho mikulášských a jiných zábav a kulturních činností (literární večery, vystoupení exilových umělců). Nechyběla ani účast na dobročinných akcích (podpora švýcarského paraplegického centra). Iniciativou některých členů Sokola Solothurn bylo založení Švýcarského sokolského okrsku (1974), ze  kterého se později vytvořila Sokolská župa Švýcarská, která sdružuje celkem 9 sokolských jednot. Už se stalo tradicí se každoročně společně setkávat s ostatními jednotami v době svatodušních svátků v rakouském Oetzu, kde zahynul zakladatel Sokola dr. M. Tyrš (1884).

Po mnohaleté činnosti má dnes jednota  22 členů, z toho jich 12 pravidelně navštěvuje tělocvičnu. Je jasné, že se chýlí její činnost ke konci. Mnoho členů se odstěhovalo, provdalo a změnilo bydliště, mnoho jich odešlo do důchodu a je jich i dost, kteří již nejsou mezi námi... Přesto těch pár, kteří jsou v Sokole od začátku, jsou rozhodnuti držet stále tuto sokolskou jednotu při životě. Členové jednoty se pravidelně zúčastňují akcí pořádaných župou, nebo jinými sokolskými jednotami.

Solothurn, říjen 2015

Jednota Sokol Winterthur

 Zajímavé detaily ze života jednoty se dočtete v různých číslech Župních zpráv a Zpravodaje. Zde jen to: tělocvičně Heiligberg a pondělku jsme zůstali věrní. Další místa, kde se scházíme, jsou zahrádky a domovy členstva, a samozřejmě hospůdka Breite poblíž tělocvičny. Zde se také konala oslava ke stému výročí založení Svazu spolků (příspěvek o tom vyšel ve Zpravodaji 7/8 2015). Dnes řady prořídly, průměrný věk aktivních stoupá a těch, kteří si ještě s chutí a bez loupání v kloubech v pondělí zacvičí, ubývá.  Soustřeďujeme se stále více na společenský život, ale kdo ví, třeba si i na příštím sletu zacvičíme – my, nebo někdo z drobotiny sletu minulého.

Stručné dějiny sokolské jednoty ve Winterthuru 

Dne 29. 11. 1971 přidělil Školní úřad Winterthur tělocvičnu Heiligberg na dvoulekci cvičení pro pondělí večer novému winterthurskému spolku s exotickým názvem „Sokol Winterthur“. Ustavující valná hromada se konala až 3. 3.1972. Sokolská jednota Winterthur tak slaví narozeniny dvakrát! Hned v roce 1972 bylo jednotou zorganizováno veřejné vystoupení, kterého se kromě československého Sokolstva zúčastnila delegace města Winterthur, aby přivítala a praporem svého sportovního spolku Turnverein pozdravila partnerský sportovní spolek Sokol a jeho nový prapor.

V prvních desetiletích pořádali winterthurští oblíbené šibřinky a, spolu s župou, lyžařské závody, na které se sjížděli Sokolové, Sokolky a hosté zblízka i zdáli. I Mikulášské pro děti byly na programu, dokud omladina druhé generace „nezestárla“. Kateřinská zábava, ve spolupráci s katolickou misií a Folklorem75, se koná v různých obměnách už po čtyřicet let.

Samozřejmá je účast členstva na akcích sokolských i krajanských jako plesy, cvičební neděle, tábory, výlety do Oetz.

Členové jednoty se účastnili také na všech „posrpnových“ sletech zahraničního Sokolstva i na všech sletech „polistopadových“ v Praze. Na fotografiích z dřívějších sletů je vidět winterthurské všech věkových kategorií, od nejmenších přes mládež, půvabné ženské a markantní mužské složky až po věrnou gardu. Tehdy bylo zvykem, že děti a mládež cvičili v tolika vystoupeních, kolik jich zvládli, přesněji: kolik zvládly jejich cvičitelky (=maminky) a „převlékací“ služba v šatně, tedy ve dvou i ve třech, včetně té věrné gardy.

Na sletě roku 1990, který se konal vlastně dvakrát, a to jednou v Paříži a pak jako sletové setkání v sametově osvobozené Praze, byla zásluhou winterthurských obnovena Slovenská beseda a taky cvičení mužů, předchůdce pozdějších „Chlapáků“, přišlo z Winterthuru, složil ho a s muži – od patnácti do nějakých sedmdesáti – nacvičil bratr Dušan Berg.

Nacvičování různých, prostorově i pohybově náročných skladeb je v Praze vzdáleném Švýcarsku věc téměř nemožná, přesto jen jednou, v roce 2006, nastupovalo na Strahově z jednoty Winterthur všech dvanáct cvičících „jen“ ve skladbě Ta naše písnička česká „pro starší cvičence“. 

Zato na Sletu 2012 nastoupila vedle zkušených cvičenek a seniorů další generace. Ve cvičení rodičů s dětmi se objevilo pět předškoláčků, přičemž některé „maminky“ byly vlastně babičky nebo tety – a další dva mrňousové, kteří s rodiči nacvičovali, se zúčastnit nemohli: právě v den vystoupení dostali novou sestřičku.

Už od doby založení byly v administračních a sportovních funkcích zastoupeny rodiny často hned několika příslušníky. Pár jmen z historie?  Zmíním zde Aničku Šmídovou († 2007), která byla pýchou Sokola, jako tehdejší nejstarší členka nejen Winterthuru, ale celé župy, aktivně cvičila až do svých více než sta let. Další se jmenovat neodvážím, seznam by byl předlouhý – v různých úlohách se ve výboru vystřídali skoro všichni, adresář členstva obsahoval na čtyřicet jmen.

Webová stránka jednoty Luzern