Památný den sokolstva – 8. říjen

Sokolstvo za 2. světové války a 8. říjen 1941 Sokolové se od prvních dnů po vzniku Protektorátu Čechy a Morava zapojili do činnosti prakticky všech odbojových organizací. Vytvořili ale i vlastní organizaci Obec sokolská v odboji. V čele odbojové sítě, která sahala od ústředí přes župy až do místních jednot, stáli čelní činovníci sokolské obce. Taková síť nemohla zůstat před gestapem dlouho utajena. V dubnu 1941 nařídil K. H. Frank, aby byla zastavena činnost Sokola. „Ukázalo se, že přerušení organizované činnosti v sokolovnách a na cvičištích nikterak neznamenalo jejich umrtvení, našli se odvážní cvičitelé a cvičitelky, kteří si udržovali malé skupinky spolehlivého členstva, cvičili s nimi pod ochranou rozmanitých krycích opatření,

jako byly sportovní kluby, soukromé tělocvičné ústavy a studia, výlety, vycházky, cvičilo se leckde na březích řek nebo na lesních mýtinách.“ (Takto náčelnice Marie Provazníková ve svých sepsaných vzpomínkách popisuje sokolskou činnost i přes Frankův zákaz.) Tajná policie však o sokolské aktivitě věděla.
Taktéž dobře věděla, že řada členů Sokola se podílela a i nadále podílí na odbojové činnosti, trnem v oku byla jejich nelegální spolupráce se zahraničním Sokolem. V září 1941 na místo říšského protektora nastoupil Reinhard Heydrich, který krátce po svém jmenování nechal několik sokolských představitelů popravit. Konečné vypořádání se Sokolem proběhlo v noci ze 7. na 8. října roku 1941 v „Akci Sokol“. Podle připravených seznamů byli zatýkáni funkcionáři z ČOS i náčelníci a mistonáčelníci z žup a představitelé jednot. Celkem bylo zatčeno na 1500 sokolů, kteří vesměs putovali přes Terezín do Osvětimi. Většina podlehla tamějším špatným podmínkám, někteří byli popraveni. Ještě během vlny zatýkání 8. října podepsal Reinhard Heydrich úřední výměr o rozpuštění České obce sokolské. Nejvýznamnějším skutkem sokolského odboje se stala spolupráce při atentátu na Reinharda Heydricha. Sokolští odbojáři pojali atentát velmi osobně – jako krevní mstu za mrtvé z Akce Sokol. Bez doslova sebevražedné pomoci sokolů by se atentát nemohl nikdy uskutečnit. Celkové ztráty ČOS z let 1939-1945 byly po válce zpracovány na podkladě odpovědí z 80% sokolských jednot Čech a Moravy. Vězněno byl 11 611 členů, 1212 sokolů a sokolek nacisté popravili, v koncentračních táborech a věznicích zemřelo dalších 2176. V českém povstání padlo 654 sokolů, raněno bylo dalších 164.

Mříží a sítí vzniká jen
zsinalý přísvit dne
do mojí kobky. Prchl sen
v končiny záhadné.

Úsvite nový, děsný stín
se klade na tvůj práh.
kdo a kdy smyje stopy vin,
kterýmis na mne sáh.

Úsvit se chechtá jako ďas,
zře moji porobu.
A den se bude plížit zas
a spěti do hrobu.

Až zhasne v kalné nicotě,
zas vykoupí mne sen;
pohřbí mne v noci temnotě,
než vzejde nový den. 

Část básně br. Otakara Smrčky, psaná ve vězení 10. září 1940. Br. Smrčka byl popraven 12. března 1943 v tehdy německém Breslau, dnes polské Wroclawi.